Příjezd: Ať už pojedete od Mostaru nebo od Jablanice, je vašim cílem jezero Bijela, respektive most přes toto jezero (značka Bijela je z obou stran). Po obou březích jezera vedou kamenité cesty (nám se zdála být lepší ta na straně k Jablanici) , které se spojuje v místě, kde do jezerá přitéká řeka. Tady se dá zaparkovat. Pokud řídíte terénní auto, můžete pokračovat dále při řece, ušetříte si alespoň 1,5 hodiny chůze.

Přístup:  My jsme to štěstí neměli a tak musíme dál po svých. Je třeba říct, že z místa, kde jsme opustili auto až po nástup do kaňonu vede dobře značená (značky jsme viděli i po 5 metrech) turistická trasa. Bohužel asi není moc frekventovaná, protože se často ztrácí v hustém porostu (alespoň tedy koncem září) a nejde se jí udržet. My jsme šli spíše korytem řeky a občas trasu zkřížili. Nevýhodou našeho postupu bylo, že jsme přišli na konec kaňonu a k jeho násttupu jsme se museli drápat skrz skaliska a strmý svah. I tak jsme kaňon nastupovali někde v jeho třetině. Pro správný nástup je třeba uhnout od koryta řeky vpravo po cca 2 hodinách chůze, my  jsme tu odbočku ale nenašli.

Průchod kaňonem: Do samotného kaňonu je třeba slanit cca 15 metrů z jeho okraje. Dostanete se do úzké, velmi temné průrvy a pohledy nahoru jsou opravdu fascinující. Při zamračeném počasí by stálo za zvážení použit čelovku. Nám svítilo sluníčko a stejně se nám díky tmě moc fotek udělat nepodařilo. Pokud nastoupíte kaňon správně, stojí Vám v cestě ještě jedna 15ti metrová kaskáda, nás čekalo pouze hodinové brodění vodou a slézání drobných kaskád a skluzavek. Rozhodně doporučujeme jít kaňon raději v jarních měsících, kdy je po zimě vyčištěný a je v něm čistší voda. Nad kaňonem je poměrně velké údolí z něhož veškerá voda odtéká tímto úzkým korytem. Únikové cesty prakticky neexistují, proto pozor na předpověď počasí. Pozor je potřeba dávat i zmije, kterých je v okolí kaňonu spousta.

Návrat zpět: Vede stejnou trasou jakou přístup.