O uplynulém víkendu se naši členové účastnili extrémního běžeckého závodu Pražská stovka. 145 Km dlouhý závod doprovázely teploty kolem nuly, husté sněžení a silný vítr. Tomáš Horák dokončil závod na 46. místě v čase 27:14:04, Jirka Straka bojoval s tratí až do 130 Km, kde musel závod bohužel ukončit. Jaké to vlastně bylo, přiblížují oba účastníci v následujících řádcích.

Jak zpětně hodnotíte nápad přihlásit se na P100?

JS: Určitě to hodnotím kladně, protože jsem si vyzkoušel na vlastní kůži jeden z nejextrémnější závodů na území Česka. Jediné co mě hodně mrzí tak to, že se mi nepodařilo dojít do cíle.

TH: Skvělý nápad to byl a vymyslel jsem to já :). Vážně, závod sám byl těžko popsatelným zážitkem, nepochybuju, že si ho budeme oba dlouho pamatovat a myslím, že nás oba posunul o kus dál. Ať už po morální, sportovní nebo i lidské stránce.

Jaká byla trasa? Které místo bylo nejhezčí a které by jste příště nemuseli?

JS: Pokud budu brát trasu do 130 km, tak se mi trasa hodně líbila, výborné značení obzvlášť v noci, krásná příroda. Velmi mě to překvapilo. Jako nejhezčí místo ze závodu považuji okolí kříže na skále nad Svatým Janem (kde byla i jedna z kontrol) naprosto nádherný výhled z vrcholu. A místo, které bych příště nemusel. No popravdě cesta k tomu kříži nebyla zrovna jednoduchá. Na můj vkus tam bylo hodně schodů.

TH: Moc jsem nevěřil tomu, že jde u Prahy vymyslet trasu s převýšením 5200m. Teď už tomu věřím. Stejně tak jsem byl příjemně překvapený, jak hezká místa se kousek od Prahy nachází. Nejvíc se mi líbilo okolí lomu Kobyla a Koněpruských jeskyní. Příště už bych nemusel údolí Nazaret. Cesta do něj vede korytem potoka přes popadané kmeny a cesta z něj strmým kopcem, který jsem musel vylézt po čtyrech. To vše cca na 125 Km, kdy už moc není z čeho brát.

Kdy ti bylo na trase nejhůře?

JS: Asi okolo 120 km. V tu chvíli mi bohužel došly zásoby jídla a pití. A moje tělo bylo už hodně vyčerpané. Každý další kilometr byl těžší a těžší a problémy se stupňovaly. Neměl jsem sílu dále běžet a ani chůze nebyla taková jakou bych si představoval. K občerstvovacímu stanovišti na 130 km jsem se spíše došoural. Z toho důvodu jsem se rozhodl dále nepokračovat.

TH: Pár kilometrů před cílem vedla trasa takovým lesíkem, kde se běželo podle bílých halucinogenních šipek, které byly nastříkané na každém třetím stromě. Křížem krážem tam a zase zpátky. Už jsem se jen strašně pomalu sunul a v tom lese jsem strávil sám v noci cca 3 hodiny. Bylo to už dost na bednu, v jeden moment se proti mě dokonce vyřítila starší paní na invalidním vozíku, trvalo mně cca 5 vteřin, než jsem pochopil, že začínám mít halucinace a paní se proměnila ve větev.

JS: No od 110 km kdy jsme s Annou Orsi (maďarská závodnice, na kterou jsem narazil na 90 km a od té doby jsme šli společně) procházeli v okolí Černošic a dopadala na každého z nás krize... Místo stromů jsem viděl lidi a zdravil je :) a Anna dokázala spát za chůze a občas narazila do plotu.

Která věc tě v závodě nejvíce potěšila?

JS: Mile mě překvapila ochota pořadatelů i náhodných kolemjdoucích. Byly velmi ochotní, pokaždé nám bez problémů podali pomocnou ruku.

TH: Rozhodně obětavá práce pořadatelů. Všechno bylo naprosto perfektní. Poslední závodníci dorazili do cíle v pondělí ve 4:15 ráno. Když už pořadatelé museli vyklidit školu, kde byla základna, přesunuli cíl do blízké hospody a když ta zavírala přesunuli cíl do obyváku hlavního pořadatele. Ten spal za 5 dnů asi 3 hodiny a v pondělí v 6 musel do práce. Ale stejně udělal všechno proto, aby si i ti poslední mohli užít příchod do cíle. Zaslouží si absolutorium.

Jak bys zhodnotil svůj výkon?

JS: Výkon?...nedoběhl jsem, takže spíše kriticky. Takže závod považuji za neúspěšný

TH: Byl to můj první závod na takovou distanci, dokončil jsem jej, takže musím být spokojený. Trošku mně kazí radost závěr, v kterém jsem se za posledních 15 Km propadl o 16 míst. Ale aspoň mám prostor se zlepšovat.

Jak hodnotíš spolupráci s kolegou z týmu?

JS: 50 Km kladně, pak mi utekl a už jsem ho neviděl. Trvalo mi 40 Km než jsem si našel adekvátní náhradu. Od 90. Km jsem spolupracoval s mladou maďarkou Annou Orsi (byla mladá, měla GPS a chtěla si vykládat, naprosto ideální kombinace pro mě v po těch kilometrách:)). Tomáš jako kolega je výborný. Dokáže se perfektně nachystat na daný závod. Promyšlené má všechny detaily, není věc, na kterou by nebyl připravený. Což se o mně říct nedá. :)

TH: Běželi jsme spolu cca 50 Km, byl to náš plán, jak přežít první noc. Tempo bylo možná o něco pomalejší, než jsem si představoval, protože Jirka běžel v silničních botách, což mu závod dost ztížilo. Nad ránem jsem ho už bohužel musel opustit, protože mě začínala být dost zima a riskoval jsem vlastní problémy. Obecně s ním běhám hrozně rád, je to pohodový člověk, navíc umí v závodech odlehčit atmosféru. Třeba teď. Dodnes lituju, že jsem neviděl jak v rámci boje se spánkem vypil turka i se socem. :) Je to vynikající běžec, který zatím u těchto dlouhých závodů doplácí na svou nezkušenost. Ale u kratších závodů (maraton, půlmaraton, desítka) by mě dával pěkně na prdel.

Co nějaké další závody?

JS: Závodů se účastním jenom s Tomem, no vzhledem k tomu, že jsem si z tohoto závodu odnesl podvrtnutý kotník, tak nad tím nepřemýšlím. Takže to je spíš otázka pro Toma.

TH: Další závody budou. Chtěl bych příští rok, kromě klasických domácích závodů,  vyzkoušet i některé vyhlášené zahraniční. Snem je určitě Ultratrail du Mont Blanc (168 Km kolem masivu Mt. Blancu s převýšením 9600m), tento závod je taková běžecká Tour de France, včetně vynikající atmosféry. Ale dostat se na startovní listinu je podobně těžké jako závod dokončit, takže to nejspíš bude ještě pár let trvat.